Jedna z věcí, která je pro Čechy vskutku specifická je houbaření. Nikde jinde v Evropě nepatří sbírání hub mezi oblíbené hobby. Naopak Češi houfně podléhají houbařské vášni.
Česká obliba houbaření není dána tím, že by ČR byla jedinou zemí, kde rostou jedlé houby. Ani se nedá říct, že by nikde jinde v Evropě nebyli zapálení houbaři. Nicméně rozhodně se nejedná o masovou záležitost, jako u nás. Naopak čeští houbaři – ti opravdu skalní – se oddávají sběru lahodných lesních plodů v cizině. Přímo ódy pějí na úrodu například ve Finsku či Lotyšsku.
Ale nejtypičtějším místem výskytu houbařů jsou pochopitelně české lesy. Sbíráním, sušením, zavařováním a jiným zpracováním lesního bohatství si velká většina z nás zpříjemňuje pobyt na chatách či chalupách. Někteří houbaři „laici“ bezpečně rozeznají jen pár druhů hub a to jim ke sběračskému a posléze i gurmánskému zážitku stačí. Existují ovšem i tací, kteří sbírají i druhy, které by ostatní z nás považovali za jedovaté, a ty nejedlé alespoň dokáží pojmenovat. Zkrátka Smotlachův houbařský atlas je pro ně téměř zbytečným materiálem.
Pokud patříte mezi „rekreační“ houbaře určitě rozeznáte pár základních druhů, na kterých si později s chutí smlsnete. Mezi delikatesy patří dozajista bedla vysoká, která je v kuchyni velmi oblíbená a receptů na její zpracování vám každá kuchařka doporučí hned několik. Oblíbenou kořistí je hřib dubový tzv. kamenáč, který je mezi velkou většinou houbařů považován za synonymum úspěšného sběru. Stejně tak i hřib hnědý. Těžko zaměnitelný je i křemenáč smrkový. Za skutečnou lahůdku je právem považována liška, která má typický tvar i barvu, ale nezkušený houbař jí může zaměnit s nejedlými typy. Zkušenější houbaři se pouští i do sběru hub lupenatých, mezi které patří holubinky. Velice chutnou holubinkou je například holubinka mandlová. Pokud si nejste jisti jakýmkoliv druhem nalezené houby, je lepší její sběr a následnou konzumaci konzultovat s odborníkem či již zmiňovaným atlasem hub.
Vůbec nebude od věci, když si jako první nastudujete nejedlé tím spíše jedovaté druhy. Nejjedovatější houbou, na kterou můžete narazit je muchomůrka zelená. I další druhy muchomůrek (bílá, zelená, jízlivá či červená) jsou prudce jedovaté. Jedinou jedlou výjimkou mezi nimi je muchomůrka růžovka.
Ideálním klimatem pro růst hub je vlhko – ukázkové houbařské ráno většinou nastává po teplém dni, který byl svlažen deštěm. Asi si řeknete, že houbaření se můžete oddávat pouze v létě. Odborné weby, knihy a časopisy pro houbaře vás však vyvedou z omylu – houby rostou po celý rok. Využijte však babí léto ke sběru těch nejznámějších druhů, které vám potom v sušené formě budou vylepšovat bramboračku po celou zimu.